PRAHA - Česko zažívá nebývalé stěhování firem do hlavního města. V loňském roce jich do metropole přesídlilo ze všech regionů téměř deset tisíc. Na rozdíl od menších měst je totiž v Praze pravděpodobnější, že na ně nepřijde daňová kontrola.

Údaje opět potvrzují, že podnikatelé ve větších městech se za svůj život setkají s kontrolory finančního úřadu obvykle mnohem méně (někteří ani jednou za život) než v menších městech.

"Celkem 9926 podnikatelů se loni rozhodlo přesunout své sídlo do Prahy. To v praxi většinou znamená, že provoz zůstává zachován v regionu, ale firma oficiálně sídlí na pražské adrese," řekl LN mluvčí finanční společnosti Akont Karel Pluhař.

Kdyby daňové kontroly probíhaly tak jako loni, hrozí firmám sídlícím na Praze 2 daňová kontrola jednou za 264 let. Naopak v Blansku mohou podle statistik společnosti Terrinvest očekávat berní úřad jednou za pět let.

Finanční úřady: kontrola dříve nebo později přijde

Podle zástupců finančních úřadů jsou statistiky ovlivněné také tím, že ve velkých městech sídlí obvykle velké firmy. Jejich daňová kontrola je totiž časově náročnější. Zároveň upozornili, že stěhovat sídla firem na základě statistik pravděpodobnosti kontrol se firmám nemusí vyplatit.

„Předpoklad, že v Praze je daňová kontrola nepravděpodobná, je neopodstatněný. Daňové subjekty jsou ke kontrole vybírány na základě konkrétních poznatků správce daně, z informací automatizovaného daňového informačního systému, a využívány jsou i poznatky z vyhledávací činnosti správce daně,“ řekla Lidovým novinám mluvčí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu Miroslava Bardonková.

Ze Středočeského kraje se loni do Prahy přestěhovalo 2875 podnikatelů. Druhá příčka náleží Ústeckému kraji (976 podnikatelů), třetí kraji Jihomoravskému, odkud se do metropole přesunulo 822 podnikatelů. Naopak nejvěrnější zůstali podnikatelé Kraji Vysočina, který ve prospěch metropole ztratil 364 podnikatelů.

Od poloviny roku 2009 mohou firmy měnit sídlo snadněji než dříve. Novela občanského zákoníku totiž zmírnila povinnosti ohledně právnických osob. Nově mohou zapsat do obchodního rejstříku prakticky libovolné sídlo.

Přesto i nadále platí, že finančnímu úřadu nelze tak snadno utéci. Daňový řád totiž státu dává silnou zbraň - možnost takzvané delegace místní příslušnosti. Stačí splnit dvě základní podmínky: Sídlo nesmí být v bytě, pokud to "odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti". Firma také nesmí namítat, že její skutečné (faktické) sídlo je jinde, než sama uvádí v obchodním rejstříku. To v praxi znamená, že na adrese uváděné v rejstříku musí především přijímat dopisy (po zavedení povinných datových schránek to je ještě jednodušší než dříve).

Ve "virtuálních kancelářích" sídlí na stejné adrese až stovky různých firem. Ty se dělí o jednu či více sekretářek, které mimo jiné přeposílají došlou poštu nebo přepojují hovory na "skutečné" sídlo firmy. Měsíční pronájem činí několik set korun, v centru Prahy jde už o tisíce.

Dalším důvodem je finanční náročnost nebo faktická zbytečnost stálé "vlastní" kanceláře, firmy si ji mnohdy pronajímají jen pro konkrétní jednání. Únik před úřady však není jediným důvodem formálních změn sídla. Tím druhým je získání lukrativních adres, často v centru Prahy nebo krajských měst. Firma tím mnohdy chce působit seriózněji, než kdyby jako své sídlo uváděla neznámou obec.

Zpráva převzata z webových stránek aktuálně.cz